O Anežce

10671414_722950057752213_2917589909074998615_n

Anežka Jedličková – předsedkyně

Od chvíle, kdy jsem otevřela oči a uviděla prvního psa, bylo jasné, že naše domácnost bez zvířat nezůstane. Pravda, přemlouvání rodičů mi trvalo poměrně dlouho, ale má vytrvalost se vyplatila a k 7. narozeninám jsem dostala asijského burunduka Béďu, po něm následovalo celkem úctyhodné množství potkanů, králice Karla, nalezená andulka a konečně první pejsek Betynka. Betka byla kříženka nejspíše netopýra s kníračem a pocházela z mělnického útulku.
A to bylo asi vlastně poprvé, kdy jsem navštívila útulek a kdy se zrodila myšlenka na pomoc zvířatům v nouzi. Bety bydlela u prarodičů v domečku se zahrádkou a já ji jezdila navštěvovat.

Druhým pejskem, opravdu mým, byla Tínka – kříženka sibiřského huskyho, původem z útulku a zachráněná od pána, co ji držel dva roky zavřenou v kotci 1 × 1 m, s ostnatým drátem na krku, téměř bez jídla a vody, protože mu ulovila pár slepic a utíkala ze zahrady.

Tínuška mi dala velmi mnoho, měla povahu pravého seveřana (pro začátečníka ne zrovna ideální). Lovila, utíkala na 4hodinové výlety, nedala se téměř ničím motivovat (o moderních metodách výcviku jsem v té době vůbec nevěděla), na vodítku byla agresivní na psy, bála se. Po dvou letech naší společné práce se z ní stala skvělá fenka, vyrovnaná, poslušná, báječná parťačka ke koním a na dlouhé výlety, ale i na procházky po Praze.

Když jsem studovala na ČZU obor kynologie, měla jsem mimo jiné i praxi v trojském útulku, kde jsem poznala Jacka. Byl to roztomilý asi 10měsíční pejsek, který byl v útulku údajně od malinkého štěňátka a žádný z náhradních majitelů s ním nevydržel déle než týden. Jack mě celých 14 dní praxe vydíral, až jsem si ho poslední den odvezla domů. Neuplynul ani týden a Jack začal ukazovat, co se za dobu bez pána naučil. Napřed pokousal mého tátu, pak začal být agresivní na všechny psy ve své blízkosti, kdy v přeskoku napadal vše, co bylo v jeho dosahu, takže především moje nohy a ruce.
Pokud najdete knihu o typech agresivity u psů, Jack ovládal všechny.

Vyprávění o Jackovi, mém zoufalství, naději a našich společných úspěších by asi bylo na knihu. Ale byl to především Jack, kdo mě dovedl k cestě pozitivních tréninkových metod a vzdělávání se v oboru tréninku zvířat. Pokud byste na Jacka chtěli jít po zlém, bylo by to vždy kdo s koho. A o tomhle přece kamarádský vztah není. Jackovi vděčím za jizvy, jež mi připomínají moje přešlapy a chyby, i za vědomosti, jaké o výchově psů mám. Jack byl učitel, který neodpustil jedinou chybičku, ale přesto nebo možná právě proto jsem ho bezmezně milovala. Poslední 4 roky svého života s námi dokonce žil s našimi malými dětmi. A ano, musela tomu předcházet dlouhá příprava a management chodu celé domácnosti, ale choval se k nim skvěle. To, co by mně nebo mému příteli Petrovi nikdy neodpustil, dětem toleroval, sám si k nim chodil sednout nebo lehnout, hlídal je.
Jack také důkladně prověřoval všechny moje partnery. Ačkoli to bylo občas těsné, tak Petr výběrem prošel.

Dále jsme si s Petrem pořídili štěňátko boxera, Berretu, dva roky nato střapaté košťátko Roxanku, kříženku huskyho Pepinu a pak se u nás nenápadně natrvalo zabydlela voříškovská klientka Pigi, která tak dlouho kousala zájemce o adopci do lýtek, až se z kotce vetřela dětem do postele.
Ještě u nás najdete koně, prasátko Bivoje, slepičky z velkochovů, kačenky i husy a kočičky, které se do Voříškova bez pozvání stěhují často.

Od zvířat se učím celý život, naučila mě sebeovládání, přehodnotila jsem díky nim priority svého života. V oblasti jejich výcviku, výchovy a resocializace se neustále snažím vzdělávat. Moc mě zajímá a baví pracovat s bázlivými zvířaty, pomáhat jim překonávat strachy a nedůvěru v lidi.

Moje kurzy a vzdělání:

ČZU obor Kynologie

učila jsem se od nejlepších českých i zahraničních trenérů jako například:

František Šusta

Tereza Hladká

Lenka Blachová

Magdalena Šimečková

Pavel Bradáč

Šimona Drábková

Radka Spudilová

Emma Parsons

Gaby Harris

Jane Killion

Ken Ramirez

Alexa Capra

Susan Garett