O Anežce

10671414_722950057752213_2917589909074998615_n

Anežka Jedličková – předsedkyně
Od chvíle kdy jsem otevřela oči a uviděla prvního psa, bylo jasné, že naše domácnost bez zvířat nezůstane. Pravda, přemlouvání rodičů mi trvalo poměrně dlouho, ale má vytrvalost se vyplatila a k 7. narozeninám jsem dostala asijského burunduka Béďu, po něm následovalo celkem úctyhodné množství potkanů, králice Karla, nalezená andulka a konečně první pejsek Betynka. Betka byla kříženka netopýra s kníračem a pocházela z mělnického útulku.
A to bylo asi vlastně poprvé kdy jsem navštívila útulek a zrodila se myšlenka na pomoc zvířatům v nouzi. Bety bydlela u prarodičů v domečku se zahrádkou a já ji jezdila navštěvovat.

Druhým pejskem, opravdu mým byla Tínka – fena sibiřského huskyho bez PP, původem z útulku a zachráněná od pána co ji držel dva roky zavřenou v kotci 1x1m, s ostnatým drátem na krku, téměř bez jídla a vody. Pro Tínku jsme si jely s kamarádkou až do Teplic, vlakem, kde jsme ji pánovi s pomocí jeho snachy odebrali, koupili ji normální obojek a odjeli s ní vlakem zpět do Prahy. Tínuška mi dala velmi mnoho měla povahu pravého seveřana (pro začátečníka ne zrovna ideální). Lovila, utíkala na 4 hodinové výlety, nedala se téměř ničím motivovat (o moderních metodách výcviku jsem v té době vůbec nevěděla), na vodítku byla agresivní na psy, bála se. Po dvou letech naší společné práce se z ní stala skvělá fenka, vyrovnaná, poslušná, báječná parťačka ke koním a na dlouhé výlety, ale i na procházky po Praze.

Když jsme studovala na CZU obor kynologie, měla jsem mimo jiné i praxi v Trojském útulku, kde jsem poznala Jacka. Byl to roztomilý cca 10 měsíční pejsek, který byl v útulku údajně od malinkého štěňátka a žádný z náhradních majitelů s ním nevydržel déle než týden. Jack mě celých 14 dní praxe vydíral až jsem si ho poslední den odvezla domů. Neuplynul ani týden a Jack začal ukazovat co se za dobu bez pána naučil, napřed pokousal mého tátu, pak začal být agresivní na všechny psy v jeho blízkosti, kdy v přeskoku napadal vše, co bylo v jeho dosahu, takže především moje nohy a ruce.. Vyprávění o Jackovi, mém zoufalství, naději a našich společných úspěších by bylo asi na knihu. Ale byl to především Jack kdo mě dovedl k cestě pozitivních tréninkových metod a vzdělávání se v oboru tréninku zvířat. Pokud byste na Jacka chtěli jít po zlém, asi byste ho museli ubít. Jackovi vděčím za jizvy, které mi připomínají moje přešlapy a chyby, a za vědomosti, co o výchově psů mám. Jack je učitel, co neodpustí jedinou chybičku, ale přesto se bezmezně milujeme.

Dále si přítel pořídil štěňátko boxera, Berretu, se kterou se nyní snažím připravovat na zkoušky z poslušnosti. Nedávno k nám přišla fenečka Roxy a kříženka foxteriera.
K tomu máme ještě dva koně, Adélku a Nika a kočičky Marpučku a Lily.